Baňkování

Metoda baňkování tzv. suché baňkování, kdy se baňky přikládají na příslušné místo klientova těla, a využívá se princip podtlaku vzniklého vyhořením kyslíku v baňce, jak bylo popsáno výše. Baňka se ponechá kratší či delší čas působit (obvykle několik minut). V okamžiku, kdy kůže vtažená do baňky zmodrá, je baňka odejmuta. Suché baňkování se využívá při ošetření zatvrdlin, jež vznikají v důsledku nedostatečného prokrvení a zásobení buněk kyslíkem. 

Účinek baňkování

Povrch našeho těla je odrazem funkce uvnitř těla uložených orgánů (srdce, jater, žlučníku, slinivky, žaludku, ledvin atd.). To se projevuje především na zádech. Každému orgánu odpovídá příslušná kožní a podkožní oblast, je nazývána také reflexní zónou nebo v západní medicíně segmentem. Komunikace mezi těmito reflexními zónami (segmenty) a vnitřními orgány je zajištěna reflexním obloukem nervového spojení mezi kůží a vnitřním orgánem (viscero-kutánní spoje). Při onemocnění vnitřních orgánů jsou některé kožní úseky (dermatomy), jež jsou zásobeny stejným míšním nervem jako daný vnitřní orgán, citlivé a bolestivé. Při suchém baňkování nebo baňkové masáži dochází k podráždění příslušných segmentů nasáním pokožky a škáry (vazivové vrstvy kůže), ve které jsou uložena četná nervová zakončení (receptory). Vzniklý podtlak způsobí také průnik červených krvinek z cév probíhajících škárou do okolního prostoru, čímž vznikají podkožní hematomy (modřiny). Oproti klasickým hematomům nejsou však bolestivé. Červené krvinky jsou nositeli kyslíku, proto dochází k výraznějšímu okysličení kůže a svalů v příslušném segmentu. Kromě krevního oběhu je podtlakem baňky stimulován také lymfatický oběh. Prostřednictvím receptorů daného segmentu také dochází ke stimulaci funkce vnitřního orgánu.

• zrychlení metabolismu v kůži, zlepšení činnosti potních a mazových žláz, zvýšení přísunu živin ke tkáním
• podpora regenerace kůže a zvýšení její odolnosti vůči různým škodlivinám
• stimulace krevního a lymfatického oběhu
• v kloubech dochází ke zvýšenému vylučování synoviální tekutiny, jsou odstraňovány spasmy kolem postiženého kloubu
• stimulace vnitřních orgánů, zvýšení peristaltiky, motility zažívacího ústrojí, zlepšuje se trávení a vstřebávání živin

Příklady některých potíží, pro jejichž zmírnění nebo odstranění se využívá metody baňkování:

• Nemoci pohybového aparátu (revmatická onemocnění velkých kloubů, spondylitida, lumbago)
• Bolesti hlavy (přetížení svalstva šíje a krku; migréna; zánět středního ucha; tinnitus; záněty vedlejších nosních dutin)
• Nemoci dýchacích cest (záněty průdušek; bronchiální astma, zápal plic)
• Kardiovaskulární onemocnění (angina pectoris; nízký nebo vysoký tlak)
• Nemoci trávicího systému (gastritida; chronický zánět slinivky břišní; jaterní onemocnění, poruchy žlučníku, zácpa)
• Nemoci pohlavních orgánů (potíže spojené s klimakteriem; zánět předstojné žlázy; některé sexuální disfunkce u mužů i žen)
• Nemoci močových cest (zánět ledvin, zánět močového měchýře)
• Nemoci nervové soustavy (zánět nervů - neuritida; neuralgie - ischialgie; vegetativní dystonie)
• Cévní onemocnění (křečové žíly)
• Celulitida

Baňkování přináší výsledky při odstranění dlouhodobých bolestí ramene svalového původu, bolestí lokalizovaných do dolní části zad (obvyklým zdrojem bolestí zde bývá zkrácený čtyřhranný sval bederní) a pro uvolnění svalstva vzpřimovačů trupu.

Jak často?

• Doporučuje se jedno sezení týdně nebo dle potřeby. 
• Je nutné zdůraznit, že metoda baňkování není všelékem, ale podpůrným prostředkem, který pomáhá lidskému organismu v jeho procesu sebeuzdravování. Proto je důležité stanovení přesné příčiny klientových potíží, ideálně lékařským vyšetřením.